Letos v červnu se, již podruhé, vydal náš oddíl žen ze Sokola Dobříš do několika set kilometrů vzdáleného Oetzu, abychom se zúčastnily 41. Setkání sokolů. Pro zpestření cesty jsme si, již v Alpách, udělaly procházku alpskou soutěskou Liechtensteinklamm. Druhá zastávka patřila Krimmlerským vodopádům, napájeným vodou z ledovců. Stejně jako před několika lety, i letos bylo naše ubytování v penzionu Marita, kde se nám dostalo milého uvítání a péče.
Druhý den ráno, ještě za příjemného chládku, se naše skupina vydala kolem řeky Ache k Tyršovu pomníčku, abychom tam položily kytičku a v klidu si místo prohlédly. Kdo měl zájem, mohl se potom podívat na ledovec, kde ještě ležela spousta sněhu. V horku, které panovalo, to bylo vítané osvěžení. Krásný výhled na celé údolí a hory měli i ti, kteří lanovkou vyjeli na vrchol hory hned za penzionem. Zážitkem byl i výšlap k Piburskému jezeru s čistou vodou, ve které bylo možné pozorovat spoustu ryb, odpočívajících u břehu, ve stínu mezi balvany. U jezera leží i sokolská louka, na kterou nás odpoledne odvezl autobus. Po vyhlášení výsledků soutěží jsme, pro zpestření programu, vystoupily my. Zacvičily jsme naši oblíbenou „Waldemarianu“ s trekovými holemi a potlesk sklidila i přítomná autorka skladby Jarina Žitná. Zatančily jsme také kousek Slezské besedy a naše oblíbené „Klobouky“, se kterými jsme se účastnily letošních „podiovek“. Poslední den, v pondělí ráno, byla v Oetzu polní mše, na které jsme se téměř všichni sešli. Po jejím skončení jsme se ještě podívali na úžasné vystoupení českého souboru Formanka. Před polednem se již řadil průvod sokolů s prapory, mnoho jich šlo i v krojích. Slavnostní průvod k Tyršovu pomníčku ukončil mezinárodní setkání sokolů z několika zemí světa. Z nádherného Oetztálského údolí jsme odjížděly zpět domů. Poslední zastávka, ve Wattens, patřila prohlídce podzemního muzea firmy Kristall Swarovski, známé svými šperky. Pak už jen poslední pohled na Alpy a dlouhá cesta k domovu, kam jsme dorazily pozdě večer, ale s jistě nezapomenutelnými dojmy.
Brzy po návratu jsme zakončovaly cvičební rok posezením u ohýnku na zahradě jedné z členek oddílu a prohlížely fotky z našich letošních akcí. Přišla řeč na to, že jsme jely takovou dálku s kyticí a na pražských Olšanech je Tyršův pomník, který prý nikdo moc neudržuje. Proto jsme se domluvily, že by se s tím mělo něco udělat. Několik z nás si čas mezi hlídáním vnoučat, prací na zahrádkách a dovolenými jistě najde. A tak jsme se, vyzbrojené patřičnými pomůckami, několik dnů před 130. výročím Tyršova úmrtí na pražské Olšanské hřbitovy vypravily. Chvíli trvalo, než jsme podle mapky příslušné místo našly. Ke slovu přišly dovezené motyčky, hrabičky i smetáček s lopatkou. Upravily jsme okolí pomníku a jménem Sokola Dobříš zde položily kytici květin a zapálily svíčku. Udělaly jsme si i malou procházku hřbitovem a objevily hroby mnoha dalších osobností. Náš výlet jsme zakončily v protější restauraci, jak jinak, než u skleničky piva. Po záslužné práci přišla vhod. Domů jsme se vracely s pocitem dobře prožitého odpoledne a cestou jsme znovu probíraly naše zážitky. V našem oddíle jich totiž nikdy není málo.
