Po předchozím roce, vyplněném přípravami na XV. Všesokolský slet, se nejprve zdálo, že ten letošní nebude tak náročný. Jeho náplní se měly stát naše obvyklé, převážně nevážné, taneční akce. Nedělní čaje, pořádané jednou měsíčně v dobříšském kulturním domě, na kterých spolu s ostatními nadšenými amatéry rády a často vystupujeme.
Občasné návštěvy v penzionu pro seniory v Kytíně, kde s dobříšskými muzikanty svými tanečky zpestřujeme program jeho obyvatel. Rády zatančíme pro pobavení seniorů i v okolních obcích. Také jsme se naučily několik country tanců, které nás velmi baví a již jsme s nimi několikrát ystupovaly. Zrovna tak, jako se stává tradicí zatančení České besedy pod kamýckou májkou s místním folklorním souborem nebo naše účast na Přehlídce podiových skladeb v pražském Tyršově domě, v průvodu masek o sokolských Šibřinkách a dobříšských Májových slavnostech. A to zdaleka není všechno.
Ale stačil malý článek v sokolském časopise a překvápko bylo na světě. Sokolové z Roudnice nad Labem pořádají o posledním květnovém víkendu Setkání pod Řípem. Naše oblíbená dlouholetá autorka sletových skladeb pro nás vymyslela překvapení v podobě cvičení s trekovou holí na písničky Waldemara Matušky. A tak kromě „oprašování“ loňské sletové skladby „Česká suita“, jsme se koncem minulého roku pustily do nového nácviku. Tentokrát dost náročného. Pod Říp jsme jely cvičit i novou „Waldemarianu“.
V sobotu 25.května brzy ráno jsme odjely,abychom se ještě před dopoledními zkouškami stihly ubytovat tělocvičně roudnické školy.Odpoledne,jako mnoho jiných sokolů,jsme vyrazily na Říp,kde se uskutečnilo slavnostní zahájení našeho sokolského setkání.Dokonce nám přálo i sluníčko.Ti,pro které byl výstup náročný,si mohli zatím prohlédnout roudnické památky, posedět v kavárně a ochutnat místní dobroty.Večer nás čekala ještě jedna zkouška. Sobotní večer byl plný kulturního programu. Nechyběl koncert, ani diskotéka. Své vystoupení předvedla i dánská sportovní skupina. Dokonce jsme potkali naše staré známé plzeňáky, kteří s námi na Dobříši tančili Českou besedu při oslavách výročí dobříšského muzea.
Neděle nás uvítala zamračeným ránem, deštěm, zimou a větrem. Poslední zkoušení probíhalo v pláštěnkách a několika vrstvách oblečení. Ale i průvod městem před slavnostním vystoupením všichni zvládli. Pak už musely pláštěnky i svetry dolů a sokolové opět dokázali, že ani rozmary počasí je od perfektního provedení všech třinácti skladeb neodradí.
I když nám hole, s kterými jsme cvičili, klouzaly ve zkřehlých rukách, závěrečná „Waldemariana“ byla důstojným zakončením akce, které se účastnilo více než 6000 sokolů z celé země i zahraničí. Byla přítomna i starostka ČOS.
Po cvičení jsme zmoklé a prochladlé, ale spokojené odjížděly vyhřátým autobusem zpět domů. A kdybyste chtěli vědět víc, vše najdete na sokolove.estranky.cz. Už se proslýchá,že příští rok se najisto cvičí v Brně. Takže „hůlky“ neodkládáme a těšíme se, že se zase všichni potkáme.
